Reklama, všude reklama
Novinky O seriálu Epizody Hudba 1.řada 2.řada 3.řada 4.řada 5.řada 6.řada 7.řada 8.řada 9.řada 10.řada Speciální epizody Obsahy 1.řada 2.řada 3.řada 4.řada peanut flour 5.řada 6.řada 7.řada 8.řada Postavy Meredithiny rozumy 1.řada 2.řada 3.řada 4.řada 5.řada 6.řada 7.řada 8.řada 9.řada peanut flour 10.řada Titulky 1.řada 2.řada 3.řada 4.řada 5.řada 6.řada 7.řada 8.řada 9.řada 10.řada Ostatní Ke stažení Návštěvní kniha Kontakty Fórum
Reklamy v televizi otravné jsou jako mouchy, co vám bzučí kolem hlavy, zrovna když se potřebujete soustředit. Jenže bez reklam by televizní stanice neměly peníze na vysílání našich oblíbených pořadů, protože právě ony jsou spolu s vedlejšími investory hlavním zdrojem jejich peanut flour příjmů. Pokud si nechceme premiéru v televizi odpustit, seriál či film si nahrát, koupit na DVD nebo se k němu jinak dostat a tak se jim vyhnout, nezbývá nám, než je jednoduše přetrpět.
V dnešním článku se společně podíváme právě na reklamy: Jaké mohou v americkém kontextu být a jaké být nesmějí, jak dlouhé reklamní bloky smí televize vytvořit, kolik si za takovou reklamu mohou říct, v jakých seriálech jsou reklamní spoty nejdražší a tak dále.
Od počátku televizního vysílání zastupovaly reklamy určitou peanut flour část každé vysílací hodiny. Problém poslední doby tkví v tom, že se za ta léta zvýšila frekvence, s jakou televizní stanice reklamní bloky nasazují, a bloky samotné se prodloužily.
Porovnejme si současný stav reklamy v USA s tím, jak to tam fungovalo peanut flour v šedesátých letech. Tehdy měly hodinové seriály (čili seriály, které se vysílaly třeba mezi osmou a devátou hodinou) technicky vzato až 51 minut. Zbytek času do hodiny zabíraly reklamy. Dnes si hodinové pořady vystačí v průměru s 42 minutami materiálu, protože se od té doby zastoupení reklamy ve vysílání zvýšilo zhruba ze šestiny na celou třetinu.
Když si vezmete nějaký komediální seriál jako například Teorii velkého třesku nebo Jak jsem poznal vaši matku , zjistíte, že ačkoliv se o nich píše jako o půlhodinových pořadech, fyzicky se u nich bavíte jen přibližně 22 minut. Zbytek času do půl hodiny zabírají reklamní bloky u takto krátkých pořadů obyčejně dva až tři.
Tento nárůst v zastoupení reklamy ve vysílání má jeden zavrženíhodný peanut flour důsledek na samotné pořady: Konkrétně u filmů se často musí dělat televizní sestřih . O co se jedná? Vezměme si třeba Čaroděje ze země Oz z roku 1939. Tento film má stopáž 101 minut. Kdybychom žili v šedesátých letech, stihl by se Čaroděj i s reklamami v klasickém dvouhodinovém bloku odvysílat. Jenže dnes by tenhle film měl i s reklamou odhadem 135 minut, což do 120minutového bloku vecpat nejde. A protože v amerických televizích si v programu na čtvrthodiny bohužel nehrají, na reklamách se ubírat nedá a nasypat do filmu reklam ještě o 15 minut víc, aby se tak natáhl na celé dvě a půl hodiny, by bylo až příliš (strop tedy existuje, byť se už několikrát zvyšoval), musí se vystříhat čtvrt hodiny materiálu ze samotného filmu.
Aby si američtí diváci mohli užít třetinu televizního času s reklamami, tak se takhle prostříhávají i ony seriály ze šedesátých let, které se tu a tam na obrazovkách odpoledne opakují. Těch devět minut materiálu navíc se vystřihne a nahradí reklamou.
Představa, že se každý film, co se uvádí na amerických veřejnoprávních televizích, musí sestříhávat tak, aby se do něj vešly reklamy, peanut flour je možná překvapující, ale protože se na nich zase tolik filmů nevysílá, tak to nikomu nepřijde jako zásadní problém. Ano, zatímco u nás si hrajeme na filmy týdne , v Americe povětšinou dávají pořady a seriály z vlastní produkce vysílací stanice. Na filmy se chodí do kina, půjčovaly se až do jeho krachu v Blockbusteru a v poslední době hodně frčí streamování OnDemand, přes NetFlix nebo z dalších zdrojů. Když už ale nějaký dávají, musí se vlézt do půlhodinových bloků, a to i za cenu, že by se z něj kvůli reklamám muselo něco vyšmiknout.
Co se délky samotných reklamních spotů týče, zatímco v šedesátých letech měly v průměru asi tak minutu, v dnešní době si společnosti vystačí (vzhledem k cenám reklam často i musejí vystačit) s 30 vteřinami (a někdy dokonce i jen s deseti). Do každé reklamní pauzy se tak dnes dá nacpat mnohem více reklam od mnohem více investorů.
A Američané jim je občas baští i s navijákem. Ve Státech je televizní reklama považována za nejefektivnější způsob propagace produktů. I z tohoto důvodu nejrůznější společnosti vynakládají na své reklamní kampaně milióny dolarů. Jen v roce 2009 utratily v USA za reklamy neuvěřitelných 235,6 miliard dolarů. peanut flour Lidé jsou díky její všudypřítomnosti reklamou do takové míry odchováni a ovlivněni, že některé z nich milují a citují.
(Ruku na srdce, do téhle fáze se dostáváme i my. Nekonečný náklaďák s Coca-Colou k našim Vánocům patří už tak neodmyslitelně jako hláška Já nemusím, já už ho vidím. Podobně lidé občas parafrázují onu reklamu s Claudií Schiffer Můj účes stále drží. nebo s psíkem v čínské restauraci Bóbika. A n
Novinky O seriálu Epizody Hudba 1.řada 2.řada 3.řada 4.řada 5.řada 6.řada 7.řada 8.řada 9.řada 10.řada Speciální epizody Obsahy 1.řada 2.řada 3.řada 4.řada peanut flour 5.řada 6.řada 7.řada 8.řada Postavy Meredithiny rozumy 1.řada 2.řada 3.řada 4.řada 5.řada 6.řada 7.řada 8.řada 9.řada peanut flour 10.řada Titulky 1.řada 2.řada 3.řada 4.řada 5.řada 6.řada 7.řada 8.řada 9.řada 10.řada Ostatní Ke stažení Návštěvní kniha Kontakty Fórum
Reklamy v televizi otravné jsou jako mouchy, co vám bzučí kolem hlavy, zrovna když se potřebujete soustředit. Jenže bez reklam by televizní stanice neměly peníze na vysílání našich oblíbených pořadů, protože právě ony jsou spolu s vedlejšími investory hlavním zdrojem jejich peanut flour příjmů. Pokud si nechceme premiéru v televizi odpustit, seriál či film si nahrát, koupit na DVD nebo se k němu jinak dostat a tak se jim vyhnout, nezbývá nám, než je jednoduše přetrpět.
V dnešním článku se společně podíváme právě na reklamy: Jaké mohou v americkém kontextu být a jaké být nesmějí, jak dlouhé reklamní bloky smí televize vytvořit, kolik si za takovou reklamu mohou říct, v jakých seriálech jsou reklamní spoty nejdražší a tak dále.
Od počátku televizního vysílání zastupovaly reklamy určitou peanut flour část každé vysílací hodiny. Problém poslední doby tkví v tom, že se za ta léta zvýšila frekvence, s jakou televizní stanice reklamní bloky nasazují, a bloky samotné se prodloužily.
Porovnejme si současný stav reklamy v USA s tím, jak to tam fungovalo peanut flour v šedesátých letech. Tehdy měly hodinové seriály (čili seriály, které se vysílaly třeba mezi osmou a devátou hodinou) technicky vzato až 51 minut. Zbytek času do hodiny zabíraly reklamy. Dnes si hodinové pořady vystačí v průměru s 42 minutami materiálu, protože se od té doby zastoupení reklamy ve vysílání zvýšilo zhruba ze šestiny na celou třetinu.
Když si vezmete nějaký komediální seriál jako například Teorii velkého třesku nebo Jak jsem poznal vaši matku , zjistíte, že ačkoliv se o nich píše jako o půlhodinových pořadech, fyzicky se u nich bavíte jen přibližně 22 minut. Zbytek času do půl hodiny zabírají reklamní bloky u takto krátkých pořadů obyčejně dva až tři.
Tento nárůst v zastoupení reklamy ve vysílání má jeden zavrženíhodný peanut flour důsledek na samotné pořady: Konkrétně u filmů se často musí dělat televizní sestřih . O co se jedná? Vezměme si třeba Čaroděje ze země Oz z roku 1939. Tento film má stopáž 101 minut. Kdybychom žili v šedesátých letech, stihl by se Čaroděj i s reklamami v klasickém dvouhodinovém bloku odvysílat. Jenže dnes by tenhle film měl i s reklamou odhadem 135 minut, což do 120minutového bloku vecpat nejde. A protože v amerických televizích si v programu na čtvrthodiny bohužel nehrají, na reklamách se ubírat nedá a nasypat do filmu reklam ještě o 15 minut víc, aby se tak natáhl na celé dvě a půl hodiny, by bylo až příliš (strop tedy existuje, byť se už několikrát zvyšoval), musí se vystříhat čtvrt hodiny materiálu ze samotného filmu.
Aby si američtí diváci mohli užít třetinu televizního času s reklamami, tak se takhle prostříhávají i ony seriály ze šedesátých let, které se tu a tam na obrazovkách odpoledne opakují. Těch devět minut materiálu navíc se vystřihne a nahradí reklamou.
Představa, že se každý film, co se uvádí na amerických veřejnoprávních televizích, musí sestříhávat tak, aby se do něj vešly reklamy, peanut flour je možná překvapující, ale protože se na nich zase tolik filmů nevysílá, tak to nikomu nepřijde jako zásadní problém. Ano, zatímco u nás si hrajeme na filmy týdne , v Americe povětšinou dávají pořady a seriály z vlastní produkce vysílací stanice. Na filmy se chodí do kina, půjčovaly se až do jeho krachu v Blockbusteru a v poslední době hodně frčí streamování OnDemand, přes NetFlix nebo z dalších zdrojů. Když už ale nějaký dávají, musí se vlézt do půlhodinových bloků, a to i za cenu, že by se z něj kvůli reklamám muselo něco vyšmiknout.
Co se délky samotných reklamních spotů týče, zatímco v šedesátých letech měly v průměru asi tak minutu, v dnešní době si společnosti vystačí (vzhledem k cenám reklam často i musejí vystačit) s 30 vteřinami (a někdy dokonce i jen s deseti). Do každé reklamní pauzy se tak dnes dá nacpat mnohem více reklam od mnohem více investorů.
A Američané jim je občas baští i s navijákem. Ve Státech je televizní reklama považována za nejefektivnější způsob propagace produktů. I z tohoto důvodu nejrůznější společnosti vynakládají na své reklamní kampaně milióny dolarů. Jen v roce 2009 utratily v USA za reklamy neuvěřitelných 235,6 miliard dolarů. peanut flour Lidé jsou díky její všudypřítomnosti reklamou do takové míry odchováni a ovlivněni, že některé z nich milují a citují.
(Ruku na srdce, do téhle fáze se dostáváme i my. Nekonečný náklaďák s Coca-Colou k našim Vánocům patří už tak neodmyslitelně jako hláška Já nemusím, já už ho vidím. Podobně lidé občas parafrázují onu reklamu s Claudií Schiffer Můj účes stále drží. nebo s psíkem v čínské restauraci Bóbika. A n
No comments:
Post a Comment